Prezident Zeman, slušní lepšolidé a zlí „-fobové a -isti“

V souvislosti s hospitalizací prezidenta Zemana a radikalizací společnosti se člověk musí ptát, kdo se chová opravdu „zle“ a o kom se to jen říká. A mimochodem, jsem sice extremista a vlastenec (fuj, že jo), ale mám rád kebab.

Podzimní volby a následná hospitalizace pana prezidenta Zemana krásně nastavila zrcadlo společnosti. Zase jsme si mohli připomenout rozdíly mezi tím, jak uvažují a jak se chovají (někteří!) zástupci různých politických táborů, a obzvlášť pikantní je na tom to, jak se chovají ti, kteří si o sobě myslí, že patří ke slušným, lepším elitám.

Opravdu jsou zlí „ti zlí“?

Jsem součástí klubu -fobů a -istů (tedy v uvozovkách [v uvozovkách!] „rasistů“, „xenofobů“, „extremistů“, „transfobů“, „homofobů“ a kdovíčeho ještě, v těch nálepkách se ztrácím), prostě zlých a opovrženíhodných lidí, kteří třeba nechtějí neřízenou imigraci, odmítají zelené „dealy“ (mimochodem, když vám to jednostranně nařídí, není to „deal“), nevolí radikální levici a mají mnohdy velmi konzervativní názory třeba ohledně existence 449 „genderů“.

V tomto svém okruhu zla nenacházím moc lidí, kteří by byli nějací nadšení podporovatelé politiky pana prezidenta. Mimo jiné proto, že pan prezident je v mnoha ohledech hodně orientovaný nalevo. Spousta z nás ho volila jako „menší zlo“ a klidně ho nahlas zkritizujeme za jeho názory a někdy i za jeho jednání/chování, byť samozřejmě uznáváme jeho inteligenci – snad jen blázen by tvrdil, že Miloš Zeman není inteligentní.

Chcete-li to konkrétně, nemůžu se například smířit s tím, jak pan prezident nepřesně přeložil relativně „normální“ výraz „pussy“, který může použít i běžný člověk, tím vysoce obscénním slovem na „k“, jež tehdy obletělo éter a posunulo úroveň prezidentských rozhovorů směrem, který bych nečekal (byť marketing dobrej, pane prezidente).

Každopádně to byla odbočka. Vraťme se k tomu, co zlého přejeme my zlí lidé prezidentovi, obzvlášť teď, když je někde na kapačkách.

Připraveni?

Ať se mu udělá brzo lépe…

Zvedal se mi žaludek z některých nepřání, jež na prezidenta plivali zástupci takzvaných slušných, vzdělaných, lepších elit, kteří se přitom dovolávali svojí vlastní morální vznešenosti a ideálně si ještě brali do úst jméno své modly, pana prezidenta Havla (nejsem žádným jeho velkým fanouškem, ale fakt si o něm nemyslím, že by podobné dštění zlé síry schvaloval). V obzvlášť populárním, hodně sdíleném příspěvku na facebooku o „sebestředném opilci“ samozřejmě nechyběla ani závist („měl se jako prase v žitě“) a spol. To už se tak nějak dalo čekat.

Je to podle mě opravdu nevkusné. Svým způsobem je to ale také „zajímavé“ právě proto, že se takhle chovají lidé, kteří jsou přesvědčeni o vlastní slušnosti. Dovolím si citovat (respektive spíš částečně citovat, krátit a spojovat atd.), co jsem k tomu psal mimo tento blog a s čím se ztotožnila spousta mých nehodných extremistických přátel:

Já s ním taky nesouhlasím. Politicky je (většinou) jinde než já. Jeho názory mi mnohdy jsou proti srsti. Jsou lidé, které bych na Hradě viděl raději. Atd. atd. atd. Ale přeju mu jako člověku, aby se mu udělalo lépe a uzdravil se. Je to „jen“ politik, navíc náš a zvolený námi ve volbách, o jejichž legitimitě nemám důvod pochybovat.

Klidně mu tedy budu přát, aby ho třeba odvolali nebo odsoudili atd. Není to ale žádný masový vrah, násilník, vůdce země, se kterou bychom válčili apod., abych mu přál smrt a mohl si to nějak ospravedlňovat. Neklesejme hluboko mimo základní morálku a slušnost, jen protože třeba prezidenta nemáme rádi, proboha…

Až se člověk musí ptát, jestli náhodou ti „zlí“ nejsou na druhé straně ;-)

(K tomu samozřejmě dodávám, že primitivní zlé extremisty najdeme v obou táborech, u „pirátů“ i „espéďáků“. A spousta „levičáků“, které znám, se chová slušně a mám k nim respekt. Jen mě dožírá, když o sobě někdo přemýšlí jako o vysokém morálním vzoru, vzdělané elitě, perle národa, a pak se chová jako hulvátský a zlý člověk. A zrovna tohle na té straně -fobů a -istů nepozoruju…)

Snažím se tím vlastně říct, abychom neklesali na úroveň těch, jimiž třeba i pohrdáme. Za mě je třeba největším politickým zlem paní Merkelová, kterou viním za rozvracení téměř celého kontinentu, za pokračování snah o německou nadvládu nad Evropou a taky za každé znásilnění nevinné evropské dívky ilegálním migrantem.

Co jí přeju?

Odvolání, konec politické kariéry, potažmo spravedlivý soud. Nepřeju jí, aby ji někdo zabil, znásilnil, zmrzačil ani aby upadla někde sama na schodech a týden pomalu umírala. Pravděpodobně bych se nedokázal donutit, abych jejího skonu nebo neštěstí litoval (což nechci ani po lidech, kteří jsou extrémní odpůrci prezidenta Zemana), ale „nelítost“ a „přání zlé smrti“ jsou v mém slovníku pořád daleko od sebe. Když už si tiše řeknu „kdo s čím zachází, tím taky schází“, řeknu si to aspoň potichu a nebudu na tu svoji nehezkou myšlenku hrdý.

Úvod do uvažování -fobů a -istů

Teď mi prosím, dobří lidé, dovolte, abych vám osvětlil něco o nás takzvaných -istech a -fobech. Pozoruji totiž totální nepochopení, jsme prostě absolutní zlo (a to je nebezpečná představa).

Nedávno se mi na Facebooku objevil na „zdi“ (nebo jak se tomu dneska říká) příspěvek, který krásně ilustruje, jak jsme my odporní -isti a -fobové nepochopeni lepšími lidmi. Šlo o výkřik ve stylu „asi tím naštvu extremisty, ale koupil jsem si kebab a mám ho radši než českou svíčkovou.“ (Necituji schválně doslova, aby to třeba nešlo dohledat ke konkrétní osobě, ale ano, smysl jsem zachoval přesně.)

Na tom se dají krásně ukázat hned dvě kolosální nepochopení toho, jak my zlí odpudivci přemýšlíme.

Zaprvé se opět vracím k tomu, jak uvažuje klasická konzerva a jak uvažuje moderní levičák (čtenářsky i karmově značně neúspěšné ublognutí, ale nevadí :-)). Víte, my nepřemýšlíme celý den o tom, jak někoho něco frustruje a uráží a co naše/jeho raněné city a křehká duše.

Jinak řečeno, nám je úplně, ale úplně fuk, co si kdo dá k obědu a jestli má rád svíčkovou. Respektive jinak – můžeme o to mít upřímný přátelský zájem, ale není to pro nás nutně záležitost extrémní politické pozice, o které bychom se museli přít. Základem našeho uvažování je totiž to, že by si každý měl dělat pokud možno cokoli, co chce, pokud tím nebude nějak ubližovat nám. Levice to má samozřejmě naopak – nedivil bych se, kdyby nám chtěli ten kebab (nebo tu svíčkovou) přikázat zákonem a druhé z jídel zakázat, protože kecat do životů jiných lidí a převychovávat je (zdravím méně významného bratra Okamuru) je pro ně hlavním cílem každého dne. Prostě nás nechte na pokoji, ozveme se jen v případě, že vaše aktivity budou ohrožovat nás osobně nebo třeba bezpečnost v zemi.

No a zadruhé, my nejsme takové absurdní absolutní zlo. Moderní takzvaní „liberálové“ amerického typu jsou vysoce extremističtí, takže nejenže nepřipouštějí žádnou debatu o svých názorech, ale ještě je neustále stupňují (vizte například neustále rostoucí seznam „pohlaví“). A očekávají, že ostatní jsou také extremisté.

My takto neuvažujeme, takže když řeknu, že jsem proti masové nelegální migraci lidí, kteří sem nejdou ani pracovat, ani se přirozeně začlenit do naší funkční a respektu hodné kultury (a ano, jsem proti), neznamená to, že odmítám kebab a chtěl bych vyrazit do ulic na lov všech cizinců, proboha.

Pro moderního slušného lepšího člověka je to asi stejně nepochopitelné jako to, že americký gay nebo černoch může být volič republikánů – vždyť to přece neodpovídá začlenění do kmene! Každý přece musí být členem nějaké skupiny s jasně danými pravidly, nějaké vymyšlené (a samozřejmě utlačované) pseudokomunity, kde není prostor pro vlastní názory. „Orange man bad“ a tak podobně :-)

Proto nechápou a asi mi ani neuvěří, že obdivuji maďarské ploty na hranicích, absolutně odmítám kvóty na migranty („uprchlíky“), nechci tu tisíc minaretů a ano, jsem vlastenec (podle mě jsme jedna z nejlepších zemí na světě)… Ale taky si dám radši kebab než svíčkovou. A smažák je pro mě osobně fuj (vy si klidně pochutnejte, jen do toho!) a radši než kapra bych si dal na Vánoce třeba něco italského nebo asijského, mňam. Nelinkuju si celý život podle nějakého učebnicového pravidla, jak má vypadat „extremista, co volí extremisty“.

A taky na ten kebab chodím pravidelně! Konkrétně do svého oblíbeného stánku na nedalekém náměstí, který vedou Srbové. Jsou neuvěřitelně milí a poctiví, vždycky pokecáme a vybudovali jsme si přátelský vztah a vzájemnou „obchodní“ důvěru. Přišli sem pracovat (a že makaj!), chovají se dokonale slušně atd. atd. Nejenže nemám problém, ale přímo je #vítám. Za mě v tom není ohledně schvalování/neschvalování migrace žádný rozpor, vždyť jsou to přece úplně jiné situace. A ať si česká firma najme Američana a univerzita přijme Izraelce a Čech ať jede pracovat třeba do Francie. Pohoda.

Jenže ne, tohle asi nevysvětlím, my jsme holt absolutní zlo :-) Když nesouhlasím s tím, aby homosexuální páry adoptovaly děti, nebo bych byl přinejmenším hodně opatrný… Tak to neznamená, že chci střílet gaye nebo že je nemůžu mít mezi přáteli. Když nesnáším EU a kritizuji USA, tak to přece neznamená, že adoruji Rusko… A tak dále, a tak dále, asi je zbytečné to pořád dokola opakovat, protože lajna je přece daná…

Problém je nejen v tom nepochopení a ideologickém předpokládání toho nejhoršího, ale taky v tom, že hodní a slušní liberálové jsou námi natolik znechucení, že pak odmítají debaty i běžné přátelství. My zlí to tak nemáme – no tak s někým nesouhlasím, můžeme diskutovat, ale nemusíme, a prostě spolu koexistujeme. Já jsem třeba pro aspoň částečnou dekriminalizaci drog a opravdu nejsem volič ANO, ale můj svědek na mojí svatbě a jeden z nejbližších přátel dělal na protidrogovým a je členem ANO. Debaty s ním jsou inteligentní a povznášející, je to spolehlivý, hodný člověk a je s ním legrace. Prostě kámoš. A holt volí jinak než já.

Trik je v tom, že si nemyslíte, že člověk s jinými politickými prioritami je démon, který chce zničit svět i vás osobně ;-) To sem přichází z Ameriky a zavání to katastrofou.

Takže na závěr:

Odmítám ilegální migraci, jsem zlý.

Odmítám ekoterorismus, zjevně chci zničit Zemi.

Jsem podle „liberálů“ extremistický -fob a -ista.

Nemám nijak zvlášť rád prezidenta Zemana.

A přeju mu, aby se mu brzo udělalo líp, ať někdy někde dožije bez bolesti, obklopen rodinou.