Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Manželství? Hetero, homo, církevní… Hlavně bez státu!

2. 07. 2017 9:10:11
V Německu uzákonili homosexuální sňatky a internet je zase plný lidí, kteří s tím mají problém. Mám řešení, které by mělo spravedlivě uspokojit všechny.

Krize podnikatelského prostředí, krize s takzvanými „uprchlíky“ (i když to lžislovo snad nepoužívají už ani #vítači), krize EU (jediná dobrá), děsivé parlamentní předvolební průzkumy... Samé relevantní věci, které se přímo dotýkají našich životů. A můj facebook je plný hrozného rozebírání toho, že si v Německu uzákonili svatby homosexuálů. Nebo gayů a leseb nebo LGBTxx nebo jak se tomu dneska korektně říká.

Normální člověk by si řekl: „No a co?“ A taky jsem si to řekl ;-) Jenže je z toho zase aféra...

Někomu prostě vadí homosexualita, někdo v tom vidí homosexualismus, někdo má náboženské důvody, protože milující náboženství mají problém se štěstím druhých... A překvapivě velké množství lidí v mém okolí má stejný problém jako konzervativní Američani: Že se tomu říká „manželství“.

Takže krátká vsuvka: Na jednu stranu chápu obavu z toho, že se mění tradiční významy slov. Opět to známe z Ameriky, kde se s drzostí levičákům vlastní označují socialisti (Demokraté) za „liberály“. Liberál je přitom – jak víme my v Evropě – pravičák, který má daleko do neférového danění bohatých a spol. Takže OK, konzervy může děsit, že se tomu říká „manželství“, byť v tomto případě to považuji za trochu hysterické. Ale tak tomu říkejme jinak, no, není to fuk? Partnerství...

Ale zpět k tématu, ke svatbám gayů. Řešení všech vašich problémů – právních, církevních, konzervativních... – tradičně přináší libertarianismus. Je stejné jako téměř vždy... Odstátnit!

Na morálce se nic nemění

V manželství vidím dvě strany, a to zcela oddělené. Právní, ke které se dostaneme, a morální. Já kupříkladu beru manželství jako takové vyjádření pro okolí, že to se ženou X opravdu myslím smrtelně, doživotně vážně. Možná přijde rozvod, ale prostě v tu chvíli říkám okolí, že vztah je na nejvyšší úrovni.

Morálka ale podle mě nevyžaduje vytrubování do světa, aspoň ne u všech. Tu zkušenost nemám, třeba se mýlím, ale mám pocit, že já svatbu de facto nepotřebuji, abych „cítil“ něco víc. Pokud mám vážný vztah se slečnou, tak ji nepodvádím (respektive to ani když je „nevážný“). Chci s vážnou partnerkou tvořit domácnost a rodinu, a pokud s ní mám dítě, tak se o něj starám, i kdybych neměl papír. Prsten na ruce nevyžaduji, i když proti manželství vůbec nic nemám, a pokud nebude ona vážná partnerka proti, klidně do toho půjdu. Pokud nebude chtít, bude mi to jedno.

Faktem prostě je, že se ke své milé chci chovat co nejlépe, a manželství na tom u mě nic nezmění. Jako antiteista pak absolutně nepotřebuji posvěcení od nějakých bohů. Kdo bere manželství jako něco většího, u koho to ty morální závazky vnitřně – ale reálně – zvýší, tak prosím, berte se, množte se :-)

Jedno ale vím u sebe jistě, ať už nakonec budu cítit cokoli. Nepotřebuji posvěcení od státu. A tady máme konečně to moje řešení.

Bez státu, respektive se státem jako garantem práva

Mnohem dřív, než jsem se vůbec začal zajímat o politiku, jsem se na hodině občanské výchovy zhrozil, když jsme se učili o rozvodu a já se dozvěděl, že mi ho stát (tuším ve formě soudce) musí povolit, a má tu drzost se ptát na důvody apod. Myslel jsem, že ho prostě oznámím.

Teď už i vím, jak je to u manželství s daňovými vyhláškami a dalšími komplikacemi v tzv. „rodinném právu“, a jsem znechucen.

Dopadlo to jako vždycky! Stát do toho kafrá, komplikuje to, dělá tu přirozenou věc na „povolení“, a ještě ke všemu mají lidi ve výsledku několik typických – mylných – pocitů. Pocit, že bez státu by to nešlo, že by se asi společnost rozpadla a lidi se už nemilovali a nechtěli brát a neměli děti a meteorit by zničil měsíc a nevímco.

Ne, šlo by to i bez státní moci.

No a pak si lidé myslí, že mají právo kecat do života ostatních, skrz nějaké zákony. Určovat, kdo si kdy koho a za jakých podmínek může vzít.

Nemají.

Víte, jak to udělat, aby byli šťastní úplně všichni? Odstátněme manželství!

Stát nechť funguje klasicky jako garant práva, stejně jako u kupní smlouvy nebo kteréhokoli jiného právního úkonu. Manželství bude prostě smlouva. Mezi mužem a ženou, dvěma chlapama, pěti lidma... Právní řád, soudy a všechno okolo nechť zůstane – nic proti, naopak.

Věřící se vezmou v kostele. Nevěřící si udělají party, jakou chtějí a kde chtějí. Suchaři jen podepíšou smlouvu u právníka. V každém případě bude výsledkem papír, manželská smlouva (partnerská smlouva, to je fakt fuk), díky které tito svéprávní lidé získají status manželů/partnerů/tojefuk.

Dohodnou se na majetku atd. atd. a stát na ně bude jako na manžele pohlížet. Můžou být dva, tři, jakéhokoli pohlaví... Cokoli, jen když budou svéprávní. Nebudou žádné nespravedlivé daňové výhody, ale vyjasní se tím dědictví, takové ty věci jako plné moci, nakládání se společným majetkem, péče o dítě (vlastní biologické nebo řádně adoptované [nemluvím v tomto článku o homosexuální adopci, to si nechme na jindy]) a spol. Prostě to v podstatě bude stejné jako teď. Ale stát nebude uzákoňovat, kdo může co s kým, s výjimkou oné svéprávnosti. Stát jen bude poslušně brát na vědomí.

Odpůrci gayů: Ne, nebudou moci jen tak adoptovat děti, to je jiná věc, a nebudou moci zneužívat daně a vdovské důchody a nevím co. Vůbec vás neovlivní to, že se nějací dva chlapi vzali.

Konzervativci: Manželství nikam nezmizí. Dál se budou lidi brát a zakládat rodiny a tak dále, jen se nebudou muset laskavě dovolovat státu. Kdokoli prostě manželství státu oznámí. Stejně jako rozvod. Právničina se bude řešit přes právníky, v případě neshod přes soudy.

Věřící: Pro vás se nemění vůbec nic. Vemte se v kostele, mešitě, slibte si před svými bohy a duchovními, co chcete, vyvozujte si ze svatby, co chcete. Pak podepíšete papír a donesete ho na úřad (nebo ne, jestli nebudete potřebovat/chtít i „státní“ svatbu – klidně mějte jen tu církevní, bez světskoprávních záležitostí).

Libertariáni: My budeme šťastní, protože si budeme moci dělat, co chceme, aniž bychom někomu škodili a aniž by nás otravoval a omezoval stát.

A hotovo. Partnerská smlouva, jako když někomu prodávám traktor, jen s tím rozdílem, že předpokládám, že většina lidí vidí stejně jako já v manželství – nebo partnerském soužití – i nějaký ten morální aspekt. Hlubší než u toho traktoru.

Nikdo nebude nikomu cizímu kecat do života, stát nebude nikoho diskriminovat ani nikomu nadržovat. Společnost se nerozpadne, naopak bude o pár šťastnějších lidí víc. A ač jsem podle moderních neomarxistických standardů „homofob“, je mi fakt jedno, jestli ti šťastnější lidi zrovna budou gayové. Přeju jim to, stejně jako komukoli dalšímu.

Co vy na to? Nesebereme státu možnost diktovat, kdo si koho může vzít?

Autor: Zdeněk Král | neděle 2.7.2017 9:10 | karma článku: 19.53 | přečteno: 976x

Další články blogera

Zdeněk Král

Získat zbroják není „snadné“. Český systém je vynikající

Ozbrojení slušní občané jsou velmi důležití pro bezpečnost společnosti i státu jako takového. Získat legálně zbraň není snadné, rychlé ani levné, ale vyplatí se to.

22.9.2017 v 10:11 | Karma článku: 45.95 | Přečteno: 8685 | Diskuse

Zdeněk Král

Přejetí, zastřelení, nebo pobodání? Aneb kam letos na dovolenou

Česká xenofobní republika je jednou z nejbezpečnějších zemí světa a zatvrzele na tom odmítá cokoli měnit. Kam se vydat, když chcete být kulturně obohaceni?

18.8.2017 v 13:14 | Karma článku: 47.64 | Přečteno: 9726 | Diskuse

Zdeněk Král

EU jako federace, Spojené státy evropské? Úplný nesmysl a blud už z principu

V Bruselu se usilovně snaží o vytvoření Evropského svazu. Diktují nám většinu zákonů, Lisabonem si zajistili hlasovací většinu a „suverénní národní stát“ je pomalu sprosté slovní spojení. To musí přestat!

20.7.2017 v 9:10 | Karma článku: 38.55 | Přečteno: 1660 | Diskuse

Zdeněk Král

Jsem rasista, ale… Radši burkini než komanče

Už delší dobu se chystám napsat příspěvek o rasismu. Tenhle ale bude primárně o plavkách, respektive o pseudoplavkách jménem burkini. A taky o roli státu – co jiného ode mě čekat...

15.7.2017 v 9:10 | Karma článku: 38.28 | Přečteno: 5553 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Dalibor Bartoš

Nutit někoho k vlastenectví

Tak tuto frázi použil dnes jistý Libor Dvořák, samozvaný expert na Rusko. Řekl - citace nebude přesná ale je možné si ji poslechnout na ČT24 - že, v Rusku se množí požadavky na zákony, které budou nutit lidi k vlastenectví, a že

21.11.2017 v 20:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Vlk

Rusové jsou prostě pořád Rusáci

Imperialistický stát růžolících drbanů, který si vždy z Evropy utrhl co chtěl, požvýkal to, rozkradl, rozebral na součástky, vycucal nerostné suroviny a technologie a vládl tam za pomocí argumentů s tankovými pásy.

21.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 23.89 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jan Dvořák

Policie se s vydávačkou tumlovala, ale teď bude na čekačce

Policie si s žádostí o vydání zločinných poslanců Babiše a Faltýnka pospíšila. Už ve sněmovně žádost o vydání je. Nenaplnil se optimistický scénář, že policie bude vyčkávat na nového ministra, a pak že se uvidí, spíš neuvidí.

21.11.2017 v 16:10 | Karma článku: 23.46 | Přečteno: 858 | Diskuse

Karel Januška

Obvinění v poslanecké sněmovně

Absurdistán je pro naši republiku případný název. Policista z nějaké vyšetřovací skupiny došel k závěru, že jednání některých občanů může být kvalifikováno jako trestný čin.

21.11.2017 v 14:50 | Karma článku: 28.89 | Přečteno: 983 | Diskuse

Petr Suda

Když se pravdě dopátrat lze, ale není vůle

Blahopřání Duky Okamurovi je klasickým příkladem, kdy se dopátrat pravdy lze, ale z „pragmatických“ (či jakýchsi jiných) důvodů, se raději pravda nezjistí či zjistit nechce.

21.11.2017 v 13:20 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 539 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5062

Parazitující živnostník, korektor a redaktor, libertarián, euroskeptik, pravičák, E(I)NTJ, antiteista a fanoušek hudby, češtiny, cizích jazyků, technologií, her a seriálů.

Narodil jsem se v roce 1991 v Českých Budějovicích, dlouho bydlel kousek od Berouna, nyní se pohybuji v Praze. Živí mě převážně čeština, jsem korektor, editor, redaktor a obecně textař. Od roku 2011 jsem dělal pro různá online média, poslední téměř tři roky (od roku 2013) píšu jako externista do technologické rubriky iHNed.cz, velmi výjimečně i do tištěných médií. Po získání titulu (v roce 2015) jsem z přivýdělků a dohod udělal živnost – jsem OSVČ, tedy parazit, mám svůj tým lidí a nabízím kompletní služby ohledně textů, od tvorby přes korekce po překlad. Mezi mé klienty patří například jeden velký eshop s elektronikou.

Vystudoval jsem mezinárodní obchod na FMV VŠE a amerikanistiku na FSV UK, na půl roku jsem si odskočil studovat terorismus, národní bezpečnost a trestní systém do Spojených států. Předtím jsem měl to potěšení studovat trubku (a jako vedlejší obor klavír) na pražském Gymnáziu Jana Nerudy s rozšířenou výukou hudby. Od září 2016 jsem nastoupil jako student Ph.D. zpět na FSV.

Politicky jsem libertarián/minarchista: Příznivec malého státu s malými pravomocemi, který chrání před násilím a krádežemi a vynucuje nutné minimální zákony. Jen pak může společnost fungovat, aniž by nějaká skupina utlačovala nebo vykořisťovala jinou, a země může ekonomicky prosperovat.

Svou politickou filosofii i kompletní životopis jsem zveřejnil na svých osobních stránkách.

Děkuji za návštěvu mého blogu, snad vás moje texty zaujmou.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.