Získat zbroják není „snadné“. Český systém je vynikající

22. 09. 2017 10:11:12
Ozbrojení slušní občané jsou velmi důležití pro bezpečnost společnosti i státu jako takového. Získat legálně zbraň není snadné, rychlé ani levné, ale vyplatí se to.

Přečetl jsem si na online verzi MF DNES začátek článku pana Artura Janouška o získávání zbrojního průkazu a musím reagovat. Jeho teze, že zbraně se dostanou lidem legálně do ruky snadno a rychle, jsou zcela mylné a zaslouží si objasnění.

Takže tady máte příběh o tom, jak jsem si udělal zbrojní průkaz já, v červnu tohoto roku. V srpnu se trochu změnily zákony, ale nejde o nic zásadního a změny oproti procesu, který jsem absolvoval já, jsem se pokusil správně vyznačit.

***

Konečně jsem se dokopal k tomu, že jsem si udělal zbrojní průkaz. Chystal jsem se dva roky a paradoxně byla posledním potřebným popošťouchnutím... směrnice EU, která má všechno kolem zbraní zpřísňovat.

Regulace měla (jak je typické) opačný efekt, než soudruzi v Bruselu zamýšleli. Postupně se snaží obyvatele EU odzbrojit, asi aby měli teroristé v Evropě méně odporu, nebo fakt nevím proč. Legálně drženými zbraněmi se tu opravdu ani masivně nevraždí, ani se s nimi neloupí, ani se s nimi nedějí nehody. Velmi, velmi výjimečně nějaký blbec někoho opravdu zastřelí; nepředstírejme, že se to neděje nikdy. Ale legálně držené zbraně prostě a jednoduše nejsou problémem, statistika to zcela jednoznačně potvrzuje.

Každopádně podle EU jsou zbraně v rukou občanů samozřejmě špatné (paralela s Demokraty v USA je zřejmá), tak začíná rýpat do systémů, které fungují v jednotlivých členských státech, mezi kterými jsme bohužel zatím i my.

Ale nebojte. Jak opakuji snad v každém svém textu, regulace samozřejmě nefungují. Nikdy. Žádné. Výsledkem této je to, že máme o jednoho „ozbrojence“ více mezi občany – mne. Zcela legálně a poctivě jsem si prošel kolečkem nutným k získání průkazu (průkazů), jež mi umožňují nakoupit a (skrytě) nosit střelnou zbraň.

V tomto článku bych vás chtěl přesvědčit, že celý proces je dobře vymyšlený a že člověk se zbrojním průkazem a legálně drženou zbraní „u pasu“ je někdo, koho se nemusíte bát. Naopak si velkohubě troufám říct, že ozbrojení slušní občané jsou pro republiku přínosem.

No a dost bylo úvodu, jdeme na to.

Od začátku do finiše cca čtvrt roku a 8 tisíc (plus peníze za zbraň)

Udělat si zbroják stojí peníze i čas; není to otázka týdne a není to otázka ani měsíce. Záleží na tom, kde si ho děláte atd. atd., ale obecně jde o běh na přibližně 3 měsíce. Každopádně popisuji svoji zkušenost, a pokud byste do toho šli také, neberte moje blábolení o termínech jako směrodatné, ale řiďte se radami odborníků třeba na ZbraněKvalitně.cz. Oni nabízejí kvalitní návod, já spíše příběh.

Před startem...

Ochotný kamarád, „držitel“, se kterým jsem se o zbrojáku bavil, mi dal kontakt na dalšího ochotného kamaráda – oni jsou totiž držitelé zbraní dost dobře fungující komunita. A během pár dní jsem měl domluvenou nejdřív soukromou „lekci“ na střelnici. Tam jsem už dostal rychlokurz, mj. ohledně bezpečnosti, a ujasnil si, že do toho opravdu půjdu.

10. dubna 2017

Začínáte žádostí, respektive přihláškou na příslušný útvar policie. Mají tuším dva měsíce na to, aby vám řekli, kdy půjdete na zkoušku, přičemž vám to oznámí nejpozději deset dní před konáním zkoušky. K žádosti přikládáte 100 Kč ve formě kolku. A čekáte. Můžete začít studovat, hlásit se na kurzy apod., ale teoreticky hrozí, že budete na zkoušku samotnou opravdu pár měsíců čekat, tak si většina dává pauzu.

Já navíc žádal o výjimku, abych mohl zkoušku dělat v Praze, i když jsem Středočech. V Příbrami, pod kterou spadám, byli velmi ochotní, poradili. Poslal jsem jim řádně zdůvodněnou žádost o přesun (práce, studium...) na mnou zvolenou střelnici a čekal. Mimochodem, policajti volají ze skrytého čísla, takže pokud to „skrytým“ normálně neberete jako já, vězte, že tentokrát jde o vyžádaný hovor ;-)

3. května

Volají (opět velmi ochotně a příjemně) už z Prahy, že žádost evidují – výjimka tedy prošla – a nabízejí dva termíny. Skáču po tom nejdřívějším, 13. června.

6. června

Lékařská prohlídka. Dřív se moc nedoporučovala před zkouškou, protože má platnost 3 měsíce, a kdybyste určitou část zkoušky neudělali, tak vám propadne, než máte možnost opravy. Stojí obvykle 500 Kč. Já zariskoval a vyplatilo se; zkouškou jsem získal poslední potřebný „list papíru“ a mohl jít žádat. Lékař je navíc jednou z mnoha bezpečnostních bariér – má právo poslat žadatele na vyšetření, pokud by se mu nezdál, kulantně řečeno, „dostatečně mentálně stabilní“. Dnes je lékařské potvrzení povinné už při podání žádosti, takže máte jasno... A není nic divného na tom, že lékař, ke kterému roky chodíte a prezentujete se jako normální lidé, neposílá každého na psychotesty.

13. června

Zkouška. Mezitím jsem absolvoval kurzy a spol. (vizte níže). Kdybych neudělal písemné testy, můžu znova nejdřív za další tři měsíce. Kdybych zvoral praktickou část, tak po 15 dnech. Já uspěl. Zkouška samotná mě vyšla na 2 300 Kč (poplatek střelnici a komisaři). Její průběh detailně popíšu níže.

+ pár dní, v mém případě hned 14. června

O prvních úředních hodinách, pokud máte všechny formuláře a spol., můžete na příslušné policajty (Středočeši mohou na Křižíkovu) a podat žádost o vydání zbrojáku. Připravte si 700 Kč za každou skupinu, u mě tedy 2 100 Kč. Mají měsíc (a pak logicky dobu do prvního úředního dne) na to, aby vám zbroják fyzicky vydali. Mimo jiné si vás PČR důkladně prolustruje. Nejde zdaleka jen o to, že vrahům, co právě vyšli z vězení, se zbroják nedává. Policie kontroluje vaši bezúhonnost a spolehlivost, a pokud máte na krku trestné činy nebo třeba jezdíte v autě opilí, na legální zbraň zapomeňte. A mimochodem, když už ZP máte a podmínky bezúhonnosti či spolehlivosti přestanete splňovat, tak o něj i svoje zbraně okamžitě přijdete.

14. července

Převzetí zbrojáku. Většinou vám pak ochotní policisté rovnou na počkání vydají (za 200 Kč) jedno povolení k nabytí zbraně, takže technicky vzato pak můžete rovnou do obchodu. Já musel na ZP čekat pro mě nekonečných 29 dní, na vydaném průkazu se skví 11. července (platnost 10 let) a ještě mě zdrželo pár dnů to, že Policii měnili počítačové systémy.

= 7 500 jen za papírování (a kurzy)

I s přípravnými kurzy (v mém případě 2 500 Kč) se tak dostáváme na nějakých 7 500 Kč, nepočítaje náboje, které jsem musel pod dohledem někoho vystřílet, abych se náležitě trefil do terče. Bez kurzů byste se mohli dostat někam na 4,5–5 tisíc, ale levný špás to není. Měl jsem relativně štěstí na termíny, ale proces zabral téměř tři měsíce.

Nákup zbraně – od tisíce po desetitisíce

Po obdržení čerstvě vydaného zbrojáku si vyřídíte ono nákupní povolení za 200 Kč a můžete jít pro příslušnou zbraň. Nová kvalitní pistole od České zbrojovky vyjde na třeba 15–20 tisíc, použitou seženete třeba za deset, staré pistole v menší ráži klidně i za 2 tisíce, ale to je na dlouhé rozbory od někoho povolanějšího. Každopádně po nákupu ji nemůžete jen tak nosit u pasu. Musíte zpět na policii a zbraň registrovat, fyzicky jim ji ukázat, předložit další formulář, a nechat si vydat průkaz zbraně za 300 Kč. Mně laskavě udělali dva hned na počkání. Průkaz zbraně i zbrojní průkaz musíte nosit u sebe vždy, když nosíte zbraň, takže pokud máte za pasem to velké dělo, které zmiňuje autor článku na MF DNES, musíte mít vždy v kapse dva platné doklady navíc, jinak si zaděláváte na velký problém.

Kurzy se mi osvědčily

Než popíšu zkoušku, začněme těmi několikrát zmíněnými kurzy, které nejsou povinné, ale pokud se zbraní neumíte, vřele je doporučuji. Objednáte se na střelnici, kde je nabízejí, a za cenu obvykle do 2 500 Kč dostanete instruktáž ohledně bezpečné manipulace se zbraní, odstraňování závad, rozebírání (rozborka a sborka), nějaké teorie o zbraních a střelivu a samozřejmě si vyzkoušíte ostrou střelbu.

Mně se to vyplatilo. Nebyl jsem na vojně, pistoli jsem vlastně nikdy kloudně nedržel v ruce, a navíc mi nešlo střílení. Když to umíte, je 10 metrů v prostředí střelnice směšně krátká vzdálenost, trefí se „každý“. Jenže to chce vědět, jak zbraň držet, jak stisknout spousť, jak ji nestrhávat k zemi... Ze začátku jsem, abych parafrázoval chlapa ze střelnice, „střílel myši někde dole pod terčem“ – vždy před výstřelem jsem nechtěně strhl zbraň k zemi. I proto jsem si před zkouškou musel doplatit spoustu tréninků s experty i kamarády a vystřílel několik desítek nábojů (což je při ceně cca 6 Kč za kus drahý špás).

Teď už „do černého“ nastřílím bez problémů. Je to v mém případě pokrok, ale objektivně to opravdu není těžké, když máte dobré instruktory a trochu trpělivosti. Profíci běžně střílejí na větší vzdálenosti a zbraně jako takové jsou mnohem přesnější než vy klidně i na 20 a více metrů. Ale jen tak mimochodem, kdyby mělo dojít na nejhorší – což nikdo nechce, vizte níže –, troufnu si říct, že budete na útočníka střílet na mnohem kratší vzdálenost.

No a dodal bych, že spousta držitelů jde dál, hlavně ti, kteří chtějí zbraň denně nosit. Chodí na další specializované (a často hodně drahé) kurzy, kde je učí špičkoví instruktoři, aby se zbraní dokázali dokonale zacházet.

Jak probíhá zkouška, aneb Bezpečnost NIKDO nebere na lehkou váhu

Zkouška sestává z teoretické a praktické části. Obě můžete opakovat po určitých zákonem stanovených termínech, ale obnáší to další finanční i časové náklady, tak se dobře připravte a zkuste uspět napoprvé. Je ale pravda, že opakuje dost lidí, i dobře připravených, protože zkouška není žádná legrace.

Teorie v mém případě sestávala z necelých 500 otázek, nově jich je tuším 511. Musíte se je naučit! Jsou na to skvělé aplikace do telefonu i na webu, takže můžete trénovat doma, v práci, v autobuse, ve vaně... Některé otázky mě dodnes děsí (kategorie zbraní, typy brokovnic, termíny podávání lejster při transportu zbraní...), ale většinou mi dávaly smysl a jejich cílem je, aby se uchazeč orientoval v zákonech a vyhláškách týkajících se zbraní. Ty si mimochodem přečtěte tak jako tak celé. Je to tuším méně než 100 stran a psané ještě celkem srozumitelně.

Naučíte se teorii o zbraních jako takových, o právních záležitostech, o svých právech a povinnostech jako držitele a také něco ze zdravotnického minima. Kdo neudělá teorii, měl by se zastydět. Máte šanci se připravit, otázek je hodně a musíte mít disciplínu, ale jde o relativně nejlehčí část zkoušky a je to důležité, tak ne abyste neprošli. Já měl u ostrého testu zakřížkovaných svých 30 odpovědí za 7 minut (limit je 40 minut) a získal jsem plný počet bodů. A to se nechlubím, to považuji za normální přípravu u člověka, který to bere vážně...Zabralo to pár týdnů, trénoval jsem v mobilní aplikaci na rotopedu ve fitku, v metru i večer před spaním.

Praktická zkouška je jiná káva. Pokud se dostanete úplně ke konci, budete střílet. U pistole jsem se na 10 metrů musel z pěti ran čtyřikrát trefit do terče (stačilo do bílého kruhu, ani nemusíte do černého). Po svém tréninku a selháních jsem sice byl nervózní, ale to je fakt to nejmenší. (Mimochodem, žadatelé o některé skupiny střílejí i z brokovnic i malorážek.)

Jenže než se prokoušete k ostré střelbě, musíte projít nejtěžší část – bezpečnou manipulaci. Komisař se zeptá, co máte v ruce (identifikace zbraně), budete mu muset předvést, že umíte odstranit závadu (třeba kvůli „ucpané hlavni“ musíte pistoli rozebrat) a hlavně že ji dokonale ovládáte.

Vybijte zbraň. Nabijte zbraň. Zkontrolujte, že není nabitá. Připravte ji na bezpečné denní nošení. Ukažte, že umíte manipulovat s pojistkou... Máte prst na spoušti, když zrovna nestřílíte na terč? Bezpečnostní chyba, letíte! Zapomenete vyndat zásobník a zbraň si místo vybíjení nabijete? Letíte, i když si toho hned všimnete a omyl napravíte. Zapomenete na ránu jistoty? Letíte. Vychýlíte se mimo terč; začnete zbraní mířit kamkoli jinam, než je určený bezpečný prostor, nedejbože na nějakého člověka? Letíte, okamžitě. Porušíte bezpečnostní pravidla, jako je povinnost čekat 30 sekund, když vám to po stisknutí spouště nevystřelí („selhač“)? Letíte, a na tom se zrovna vyhazuje často.

Komisaři nemají tendenci být zlí, není jejich cílem vás vyhodit. Ale i kvůli sobě a své vlastní ochraně vás musí vyhodit, pokud se zachováte nebezpečně a neprokážete, že máte zbraň perfektně pod kontrolou, aby nezranila vás ani okolí. Nikdo vám nic nemůže odpustit a neodpustí.

Až když máte úspěšně hotové písemné testy, manipulaci i střelbu, dostanete poslední štempl a můžete se vydat na stanici.

Držitelé nejsou blázni

Takže si to zrekapitulujme. Po investici spousty peněz a času se dostanete k odborné zkoušce, kde důkladně prověří vaše schopnosti nechovat se se zbraní jako nekompetentní idiot. Budete vědět, kde a jak ji smíte a máte nosit, případně používat, jak s ní zacházet, jak opravit běžné závady a co nikdy nedělat. A taky něco z teorie.

Znám už dost majitelů zbraní a platí u nich, že jsou to racionální a slušní lidé. Určitě se najde jeden z milionu, kterého zmiňuje článek MF DNES a který udělá nějakou volovinu, ale standardem je následující:

Zbraň nechceme použít proti lidem ani zvířatům. Ano, nosím ji. Ano, jsem připraven ji použít, pokud by šlo o život a zdraví. Ale nikdo NECHCE. Nechceme zabíjet lidi, není to legrace, a budeme spokojeni, pokud s našimi mazlíky budeme střílet jen na střelnicích nebo soutěžích. A ne, nepostřílíme všechny v okolí, když nám někdo řekne, že „jsme blbí“ – jsme klidní, racionální lidé, kteří se konfliktům vyhýbají. Nechceme střílet po lidech.

Zbraň není nebezpečná sama o sobě, ale není to hračka. Zbraně se nebojíme. Sama nevystřelí, můžete ji mít bezpečně doma a bezpečně si ji strčit do kalhot. Ale NIKDY s ní neblbneme. Zacházíme s ní vždy, jako by byla nabitá, nestrkáme si ji k hlavě, nikdy nemíříme na lidi ani zvířata, nekoukáme do hlavně, nemáme prst na spoušti, pokud nechceme střílet. Nikdy nepijeme alkohol ani nepožíváme podobné látky, když máme u sebe zbraň. Držitelé zbrojáku jsou si vědomi toho, že mají v ruce potenciálně smrtící prostředek, a podle toho se k němu chovají, i když se jim při pohledu na zbraň neklepou kolena, protože s ní umí bezpečně zacházet.

Na to nás připravily zkoušky i praxe. Není to ani rychlé, ani snadné, ani levné, ale je to důležité pro bezpečnost vás, rodiny a přátel i celého státu. Ozbrojení slušní vytrénovaní občané do společnosti patří a nemusíte se jich bát. Jsou prověření, zákonů dbalí a opatrní.

Pokud se chcete o zbraních informovat, zkuste se objednat na nějaké střelnici. Tamější instruktoři vám za mírný poplatek ukážou základy a můžete si i zastřílet. Respekt vám zůstane, případného strachu se snad zbavíte.

Autor: Zdeněk Král | pátek 22.9.2017 10:11 | karma článku: 46.18 | přečteno: 11648x

Další články blogera

Zdeněk Král

Símvás, za těch 300 Kč od státu si mám koupit bochník chleba, nebo šest vajec?

„Tak nám odpustili korunu pade! Juchů! Škoda že to nejde z marže těch nenažranců z pump...“ Ne, nebojte, fakt to nemyslím vážně...

19.5.2022 v 15:00 | Karma článku: 25.95 | Přečteno: 919 | Diskuse

Zdeněk Král

Prezident Zeman, slušní lepšolidé a zlí „-fobové a -isti“

V souvislosti s hospitalizací prezidenta Zemana a radikalizací společnosti se člověk musí ptát, kdo se chová opravdu „zle“ a o kom se to jen říká. A mimochodem, jsem sice extremista a vlastenec (fuj, že jo), ale mám rád kebab.

23.10.2021 v 11:25 | Karma článku: 45.57 | Přečteno: 7512 | Diskuse

Zdeněk Král

Divím se, že defenestraci ještě nezajistili hospodští

V této zemi bych fakt restauratéra dělat nemohl. Jedna regulace střídá druhou, jedno nesmyslné a invazivní a nespravedlivé nařízení hnedle neguje (nebo nedejbože stupňuje) další. Do takového byznysu aby se člověk bál jít...

21.10.2021 v 8:48 | Karma článku: 44.27 | Přečteno: 7146 | Diskuse

Zdeněk Král

Proč jsou pravicoví konzervativci šťastní, zatímco levice pláče?

Současná levice těží z ukřivděnosti, přecitlivělosti, závisti a dalších negativních pocitů a vlastností. Chcete být šťastní? Zkuste se na svět podívat jako „konzervativní pravičák“.

6.10.2021 v 8:09 | Karma článku: 31.71 | Přečteno: 790 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jaroslav Pomp

TV politické debaty: Když se člověk hádá s blbcem

„Jestliže se člověk hádá s blbcem víc, jak půl minuty, hádají se už dva blbci,“ to řekl moudrý Jan Werich. Televizní politické debaty však mají být o tom, že blbec má být usvědčen z blbosti chytrými protiargumenty, ne úprkem.

19.3.2024 v 9:06 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 97 |

Jan Bartoň

Macron: Preferuji strategickou nejednoznačnost

Francouzský prezident Emmanuel Macron dnes hovoří zcela odlišně než po začátku ruské agrese proti Ukrajině. Nejprve se snažil s Ruskem komunikovat, nyní je včele politiků, kteří by chtěli poslat vojáky na Ukrajinu.

19.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 125 | Diskuse

Jiří Čumpelík

Má to na svědomí Andrej Babiš

Víme o něm io jeho rodině téměř všechno. Pokud pro něho ve volbách lidé hlasují, vědí proč. Dá se říci, že jako předseda vlády byl úspěšný.

19.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jan Ziegler

V Rusku se nekonaly volby, ale vyhlášení vůdce zločineckého gangu

Ne, opravdu nelze v Rusku mluvit o svobodných volbách a nejen těch prezidentských. Zástupci skutečné opozice jsou zavíráni do vězení nebo rovnou vražděni. Západ nesmí uznat násilnického mafiána Putina za ruského prezidenta.

18.3.2024 v 12:30 | Karma článku: 22.22 | Přečteno: 332 | Diskuse

Ondřej Šebesta

Sedm stupňů do Sokola

Jak slepá musela starostka být, když její asistentka, které každý měsíc strhávali část platu na její dluhy, přicházela s luxusními kabelkami, nákladnými šperky aměla prostředky na drahé zahraniční zájezdy.

18.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 23.83 | Přečteno: 464 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5671

Parazitující živnostník, školitel češtiny, korektor a redaktor, libertarián, euroskeptik, pravičák, E(I)NTJ a fanoušek hudby, češtiny, cizích jazyků, technologií, her a seriálů.

Narodil jsem se v roce 1991 v jižních Čechách, dlouho bydlel kousek od Berouna, nyní se pohybuji v Praze. Živí mě převážně čeština, jsem korektor, editor, redaktor, školím jazyk ve firmách i státní správě. Od roku 2011 jsem dělal pro různá online média, téměř tři roky (od roku 2013) jsem psal jako externista do technologické rubriky iHNed.cz, velmi výjimečně i do tištěných médií. Po získání titulu (v roce 2015) jsem z přivýdělků a dohod udělal živnost – jsem OSVČ, tedy parazit, mám svůj tým lidí a nabízím kompletní služby ohledně textů, od tvorby přes korekce po překlad. Mezi mé klienty patří například jeden velký výrobce elektroniky. Školím češtinu, etiketu a „komunikaci“.

Vystudoval jsem mezinárodní obchod na FMV VŠE a amerikanistiku na FSV UK, na půl roku jsem si odskočil studovat terorismus, národní bezpečnost a trestní systém do Spojených států. Předtím jsem měl to potěšení studovat trubku (a jako vedlejší obor klavír) na pražském Gymnáziu Jana Nerudy s rozšířenou výukou hudby. Od září 2016 jsem nastoupil jako student Ph.D. zpět na FSV (momentálně přerušeno).

Mám úžasnou ženu a neméně úžasnou roční dceru – jsou pro mě vším.

Politicky jsem libertarián/minarchista: Příznivec malého státu s malými pravomocemi, který chrání před násilím a krádežemi a vynucuje nutné minimální zákony. Jen pak může společnost fungovat, aniž by nějaká skupina utlačovala nebo vykořisťovala jinou, a země může ekonomicky prosperovat.

Děkuji za návštěvu mého blogu, snad vás moje texty zaujmou.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...