EU, Jourové a Dienstbierovi navzdory: Použijme proti levici její vlastní zbraně

Je to drzé… Ale znovuvydám svůj přesně rok starý text, který ještě vyšel mimo tento blog, místo abych po odvolání pana ministra Dienstbiera psal nový. Zaprvé ho nadutě považuji za jeden ze svých nejlepších výtvorů (hlavně závěr) a bylo mi líto, že jsem ho napsal v éře přediDNESové, zadruhé je pořád aktuální a bude aktuální i s novou postavou na nejzbytečnějším ministerstvu galaxie.

Tak si se mnou vzpomeňte na nechutnosti, které se děly před rokem a které mě inspirovaly k napsání… A připojte se ke mně v klubu černošských žen ;-)

******

Takzvaný neomarxismus se Evropou i Amerikou rozlézá jako nebezpečný mor. Místo dělníků údajně strádají menšiny, diskriminovaný je ale ve výsledku někdo úplně jiný a nejvíc trpí svoboda. Naštěstí jde o ideologii tak nelogickou a hloupou, že ji můžete zničit použitím jejích vlastních zbraní.

Dva řidiči kamionu v USA vysoudili v přepočtu více než pět milionů korun za to, že je zaměstnavatel vyhodil z práce. Údajně kvůli náboženským důvodům – nutil je totiž pít whisky a pálit korány, a oni nechtěli… Ne, dělám si samozřejmě legraci. Ve skutečnosti odmítli kvůli své víře převážet alkohol, na což byli jako řidiči najmutí, tak je majitel prostě (a pochopitelně) vyhodil. Pokání u soudu mu už k ničemu nebylo a americké ligy pro ochranu takzvaných náboženských svobod chrochtají blahem, že byl zlosyn za svou necitlivost ztrestán.

Nečernoška Rachel Doležalová se zase cítila černě, prezentovala černě a stala se důležitou osobností jedné americké černošské komunity. Jenže černoška není. Zlí lidé jako já se popadají smíchy za břicho, ale levičáčtí „liberálové“ začali okamžitě vymýšlet, jak si člověk může vybrat rasu, na kterou se zrovna cítí.

Co by ne, v ideálním světě. Nám svobodomyslným na nějaké barvě nesejde. Kdyby to ovšem nemělo mít právní důsledky…

Například v přihlášce na americkou univerzitu mnohdy vyplňujete rasu, případně sexuální orientaci, a menšiny jsou zvýhodňovány. Protože diverzita je dobrá. Všimněte si, že nepíšu, že diverzita je dobrá, protože něco. Diverzita je dobrá, protože prostě tečka.

Ve firmách musí rasu zohlednit při kariérním růstu, aby to náhodou nevypadalo, že je zvýhodněn bílý hetero chlap. Toho místo povýšení pošleme na kurz citlivosti vůči intergender osobám, aby je jako cisgender (to se používá místo nekorektního slova „normální“) nějak nediskriminoval.

Hysterická korektní citlivost už začíná vládnout i doma v České republice. Výstava fotografií pořízených zajímavou starou technikou, která je i na mé konzervativní poměry vkusná a kterou dlouho připravoval pan Karel Richtr a Knihovna Akademie věd ČR, byla předčasně ukončena. Nějaká obskurní feministická organizace (Genderová expertní komora a Kongres žen) si stěžovala, že těch pár decentních aktů je sexistických, nebo tak něco. Akademie věd zbaběle ustoupila. (Hanba!)

A když už jsme u žen… Evropská komise a „naše“ eurokomisařka paní Jourová by chtěla kvóty pro ženy v managementu velkých firem. Nebude už záležet na tom, že jste schopná, vzdělaná, inteligentní, pracovitá, poctivá a slušná. Hlavně abyste neměla pindíka – jste přijata, a ať už máte jakékoli vlastnosti a schopnosti, stává se z vás potenciální kvóta, kterou možná (kdo ví) najali z milosti. Já bych si k ženám takové ponížení nedovolil, vždyť teď budou muset celý život přemýšlet, jestli jsou reálně schopné, nebo se jen hodily do statistiky. Ale do agendy EU to zapadá přesně.

Pan ministr Dienstbier mladší volá po kvótách pro ženy alespoň na kandidátkách politických stran a chodí s cedulkou žena.

To jsou světlé zítřky, ale ani teď se už při výběru zaměstnanců málem nemůžete zeptat na to, kolik je hodin. Nesmíte diskriminovat podle barvy kůže, věku, pohlaví, víry, politického přesvědčení, názoru… Že to jde snadno obejít, to je věc jiná, o tom se nemluví.

To samé ostatně platí při výběru nájemníků, jak jsme viděli na začátku roku v případu s realitní makléřkou paní Noskovou. Hlavně se na nic neptat, prostě jim dejte klíče a do nočního stolku připravte nějakou literaturu o diverzitě.

O tom, jak sluníčkové organizace placené z našich daní udávají občany za ideozločiny, vyhlašují klatby na údajně nedobré lidi a každého labelují nějakým -ismem nebo -fobií, nemá smysl psát další odstavce, jen bych se naštval.

Tomuhle všemu se říká neomarxismus a nejde o rovnost lidí všech barev a pohlaví a kdovíčeho před státem (což by bylo záslužné), ale o protežování, tedy upřednostňování domněle utlačovaných menšin na úkor zlé většiny. Tzn. hlavně bílých hereráků. Teda oni jsou muži statisticky vzato menšina, tak radši řekněme na úkor establishmentu. Nebo úplně nejraději použijme feministický termín patriarchát, to je jedno, hlavně aby byly ty kvóty a láska a spravedlnost.

A já toho mám dost.

Nechci, abych byl znevýhodňován za to, že jsem se narodil jako bílý muž, ještě ke všemu bohužel heterosexuál. Nechci, abych nemohl vyhodit líného zaměstnance proto, že jeho víra mu zrovna přikazuje se flákat. Nechci, aby až se mi někdy moje budoucí dcera pochlubí, že ji v práci povýšili, musela pochybovat o tom, jestli je opravdu dobrá, nebo je jen procento.

Je smutné, že se dřív ženám zakazovalo volit a že černochy v Alabamě mlátila policie a že gaye upalovala církev. Napravíme to tak, že už to nebudeme dál dělat, ne tak, že diskriminaci přiřkneme označení „pozitivní“ a otočíme ji naruby.

Pojďme proto využít něco, co se dalo vyčíst v minulých odstavcích. Pojďme levičácké neomarxisty zastavit v jejich destruktivních snahách jejich vlastními zbraněmi.

Během pěti minut můžeme dosáhnout 105% naplnění Kolektivistického Plánu Rovnosti a Spravedlnosti pana ministra Dienstbiera, paní eurokomisařky Jourové a Evropského federativního svazu socialistických republik! Bez námahy!

Možností je bezpočet. Osobně se nejvíc těším na případy na těch zmiňovaných amerických univerzitách, kde by se podle mě odteď měli bílí uchazeči „cítit“ černě, aby byli spíše přijati. Nemůžu se dočkat těch následných soudů, kde se bude prokazovat, že jsou vlastně bílí. Třeba budou mít „liberálové“ nějaký vzorník barevných odstínů, jako měli nacisti, a podle toho budeme odsuzovat.

Ještě lepší to ale bude s kvótami pro ženy ve vedení firem. Stačí, aby se z desetičlenného bílého mužského nejvyššího managementu firmy X začalo devět mužů „cítit“ jako žena. Z toho se ještě dva (pardon, dvě) budou identifikovat jako černošky a Eskymačky, dvě budou lesby, jedna pohlavně a sexuálně nevyhraněná, jedna se bude cítit invalidní, a ještě si všechny hodí kostkou a nějak si mezi sebe rozdělí náboženství, aby je nikdy nikdo nemohl vyhodit.

Desátý může zůstat bílým chlapem, aby měl kdo chodit na kurzy diverzní citlivosti a neziskovky nevymřely.