Jako nepříliš vyježděný řidič se obzvlášť snažím jezdit dobře. Zaprvé podle předpisů, zadruhé tak, aby se mnou neměli ostatní řidiči starosti. Zjevně jsem ale mnohonásobný dopravní delikvent – holt nečtu před spaním novely.
Učil mě to tatínek někdy od třinácti let, učili mě to v autoškole v sedmnácti, když jsem trénoval na řidičák, učil jsem se to sám při přípravě na teoretickou zkoušku: Když najíždím na kruhový objezd, dávám přednost. Pak už po něm jedu jako král a nikoho nepouštím, než vyjedu.
Dnes jsem si na TN.Nova.cz přečetl, že to neplatí. A protože jsem podezíravý, ověřil jsem to na Policie.cz a na BESIPu, který považuji za dost dobrý zdroj. A sakra, fakt je to pravda.
Pokud je u vjezdu na kruháč značka kruhový objezd doplněná ještě předností v jízdě nebo stopkou, tak samozřejmě auta na něm mají přednost. Pokud ne, platí přednost zprava, takže na kruhovém objezdu musíte zastavit a nechat auto najet.
Podle Novy to platí od začátku roku, mí světaznalí známí – tedy ti dva, co o tom věděli – tvrdí, že to tak je teoreticky někdy od roku 2006, ale vyhláška určovala, že na kruhovém objezdu vždycky musí být vedle modré značky i ta přednost nebo stopka, takže de facto platila moje autoškolní poučka a nemusím se tolik stydět, že jsem neznal právní pravdu. Odpovídá tomu i komentář BESIPu z jejich publikace Dopravní značky s komentářem z roku 2013 (strana 16): Značka je vždy doplněna značkou „Dej přednost v jízdě!“ (č. P 4) nebo „Stůj, dej přednost v jízdě!“ (č. P 6).
Nesmysl, ale hlavně nebezpečná změna
Já to fakt nevěděl. Tatínek to nevěděl. Z osmi přátel, kterých jsem se rychle ptal, to věděl jeden. A to se fakt snažím(e) jezdit dobře!
Nechci si představit, co by se stalo minulý týden, když jsem křižoval pražské kruhové objezdy, kdyby mi tam někdo vjel. Protože jsem, přiznávám se, nekontroloval, jestli při nájezdu mám, nebo nemám přednost. A už vůbec jsem nekoukal, jestli na tom kruháči jsou před každým nájezdem značky hlavní silnice – nebo jak jinak mám poznat, když už na něm jsem, že nemusím dávat přednost zprava.
Každý řidič musí „předvídat“. Jasně že si dávám pozor, aby mi tamto dítě na chodníku neskočilo pod kola, jasně že se snažím být připravený, kdyby tamten řidič rychle přejel dva pruhy nebo mě vybrzdil. Snad bych na tom kruháči včas dupnul na brzdy, ale pravda je taková, že jsem s tou předností prostě nepočítal. Mohl jsem způsobit nehodu! Já, slušňák!
Teď pro změnu budu obětí nehody já, že ano, protože až na kruhovém objezdu jako blázen zastavím, napálí to do mě auto za mnou, jehož řidič novou úpravu zákona samozřejmě nezná.
Navíc nechápu účel. Na kruhových objezdech není místo! Na ně se zpravidla najíždí nějakou rovnou cestou, kde může „kolona“ čekat, až se na ně dostane řada. Ale na samotném kruháči by to mělo švihat, ne pořád zastavovat a vpouštět nové a nové řidiče. Vždyť to nemá logiku.
Už jste si dneska projeli zákoník?
Nejvíc mě děsí, co všechno teda nevím. Tohle není obskurní poučka o převážení nebezpečných chemikálií kolem řeky, tohle je zásadní pro každodenní provoz.
Že máme bazilion zákonů na všechno, takže se v nich nikdo nemůže orientovat, za to můžete poděkovat rozpínavému státu 20. a 21. století. Fuj. Ale zrovna dopravní zákony by řidiči (i chodci) tak nějak měli znát. Třeba jsou mnohé špatné, třeba jsou nadbytečné, o tom můžeme diskutovat u kafe, ale každopádně na té silnici platí a jde tam o život.
Co ještě neznám? Která změna mi unikla, protože stát mi neposílá novely zákonů poštou (na to by byly potřeba tři kamiony denně, což?) a nečtu je večer před spaním?
Jezdí se teď v obci vlevo? Je na dálnici maximálně šedesátka? Je součástí povinné výbavy kladivo? Musí být na zadním sedadle taška s nákupem připoutaná, když jedu z obchodu?
Jak se to mám dozvědět, když pravidelně nečtu TN.cz? Jak mám být dobrým řidičem?
