Dokažte to? To má říkat obžalovaný občan žalujícímu státu, respektive jakýkoli obžalovaný jakémukoli žalobci. Naši politici ale s drzostí sobě vlastní obracejí presumpci neviny naruby. Tohle bude pekelně dlouhý příspěvek, pardon.
Na iDNESu vyšel před několika dny článek s krásným titulkem „Černá skládka není vaše? Dokažte to, žádá novela zákona o odpadech.“ V záplavě hloupých, nespravedlivých, škodlivých a nemorálních zákonů byste možná novelu ignorovali, nebo si snad nedejbože řekli, že „dobře, aspoň bude méně skládek.“ Bohužel to není tak jednoduché. Je to další kapka přilévaná do poháru presumpce viny, který už pomalu přetéká.
Nejdřív stručně: Stát nemá co říkat občanovi, kterého z něčeho obviňuje, aby cokoli dokazoval. Stát nemá co trestat občana za to, že nespolupracuje při usvědčování sebe sama. To platí pro vyšší tresty při odvolání i pro případná penále, ke kterým se dostaneme.
Podstatné přitom je, že to ze mě nemluví zlý protistátní anarchista. To je prostě fakt zakotvený v našem právu. (Opravdu. Klidně přeskočte úplně dolů.) Než se vrhneme do spletitého ústavního práva, podívejme se na některé perly z per našich zákonodárců. Tenhle příspěvek je už tak příliš dlouhý, tak jsem z mnoha příkladů vybral jen čtyři.
1) Skládky
Z toho zmiňovaného článku ocituji jediný odstavec a nebudu ho komentovat, protože bych si naštvaným třískáním prstů poškodil klávesnici: „Pokud začne platit novela, kterou chystá ministerstvo životního prostředí, bude muset majitel pozemku dokázat, že mu odpad nepatří. A když se nenajde ten, kdo jej nelegálně vyvezl, bude úklid i platba za likvidaci na něm. Jinak majiteli pozemku bude hrozit pokuta až milion korun, pokud skládku neodklidí.“
2) Původ majetku
Jedeme dál. Socialisté se vás neustále snaží poštvávat proti sobě, vyvolávat třídní boj. Takže naoko „kvůli těm bohatým šmejdům, co mají hezký nový auto a barák“ jednají o zrůdnostech, jako je prokazování původu majetku.
Shrneme si to. Pokud má berňák podezření, že jste moc bohatí, bude po vás chtít, abyste vy prokazovali, že nejste mafiáni nebo nevímco s nakradeným příjmem. A navrch vám napaří penále, pokud si dovolíte nespolupracovat. Nevěřte mi – podívejte se klidně sami do Sněmovního tisku 504/0, přímo do dokumentů, o kterých jednají naši zákonodárci. Žádný proruský/proamerický/kdovíjaký web. Ofiko stránky vlády.
Prosím, abyste otevřeli dokument t050400.pdf. Až se vám přestane točit hlava z článku jedna (ty vole! to je zákonů!), můžete začít náhodně číst úryvky, nebo si přečíst celých 71 stránek. Já dvě ukázky vybral:
„[…] Současně správce daně poplatníka poučí o tom, že pokud mu bude daň stanovena na základě pomůcek zvláštním způsobem, vznikne mu povinnosti uhradit penále ve výši 50 %.“ […] „Penále ve výši 100 % stanovené daně je poplatník povinen uhradit, pokud byla daň ve vyšší výši oproti poslední známé dani stanovena podle pomůcek zvláštním způsobem, za předpokladu že nesoučinnost poplatníka závažně ztížila nebo bránila stanovení daně.“
Protiřečí si to, ale to je fuk, asi jsou to různé sekce, podle toho, jak moc bohatí šmejdi jste si dovolili být. Já to celé nečetl a číst nebudu.
3) Diskriminace
Pamatujete na paní ombudsmanku a její provokaci, kdy pomocí nasazených agentů zkoušela, jestli majitelé bytů nediskriminují při výběru nájemníků? Neřešme teď rasismus a spol. jako takový, ale podívejme se, co třeba najdete v sekci „Diskriminace – Právní předpisy České republiky“ na webu ochrance.cz. Upozorňuji, že nejde o blogísek paní Šabatové, ale o zákon.
Zákon č. 99/1963 Sb., bla bla bla
- přenesení důkazního břemene ve sporech o diskriminaci (§ 133a)
(c) […] je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
4) Parazitičtí OSVČ
Buzeraci podnikatelů, kontrolnímu hlášení DPH, registračním pokladnám a spol. se věnovat nebudu, ale prosím, přemýšlejte o nich. Hodím sem třeba odkaz na lustraci pana Horáka: „Jak jsem bojoval, abych mohl platit DPH.“
Zbývá jediné. Omlouvám se – málokdo asi navštíví blog s cílem „se vzdělat“, ale musím stručně vysvětlit, co je (a co také má být) presumpce neviny. Přísahám, že je to opravdu důležité.
Stručně: Presumpce neviny a spravedlivý proces
Presumpce neviny (mimochodem zbytečné cizí slovo, které jsem ještě neslyšel v jiném kontextu a které znamená prostě „předpoklad“) je základem v každém „civilizovaném“ a „moderním“ státě. Jde čistě o technickou, právní záležitost. „Normativní“, pokud si v těch cizích slovech libujete.
Presumpce neviny neznamená, že je obviněný fakticky nevinný. To je jedno. Neznamená ani, že si myslíme, že je nevinný. I to je jedno. Presumpce neviny znamená čistě a jenom to, že než bude vina prokázána, jednáme s obviněným jako s nevinným člověkem – tedy důstojně a s co nejmenším dopadem na jeho svobody. Proto vás nemůžou jen tak zavřít bez soudu a vazba je časově omezená. A zdůrazňuji ještě jednou; než bude vina prokázána.
To je opravdu zakotvené v ústavě, respektive v Listině základních práv a svobod, hlavě páté, článku 40, který je tak zásadní, že z něj ocituji několik vybraných odstavců:
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
Jistě, máte pravdu – ústava (listina) hovoří o trestných činech, a ve skutečném životě občana policejního státu se potýkáte s mnoha dalšími typy, ehm… „činů“. Vím o přestupcích, pak jsou snad ještě správní delikty? Netuším, nejsem právník a je mi to vcelku jedno – smysl presumpce neviny je totiž jasný a měl by být univerzální, ať už jsou skládky a diskriminace klasifikované jakkoli.
Pokud mě někdo obviní, obzvlášť stát, pak ON musí předložit důkazy, ON musí prokazovat, že jsem se nějak provinil, ON se musí snažit. Já mám právo mlčet, já jsem z hlediska práva (čtěte: trestu) nevinný do té doby, než ON shromáždí přesvědčivé důkazy.
Mluvit bych měl až u soudu, kde jako nevinný člověk předložené důkazy vyvrátím, přičemž bych samozřejmě měl předem vědět, co se proti mně bude předkládat. V případě nejasných důkazů, jako je třeba tvrzení proti tvrzení, samozřejmě presumpce neviny předpokládá, že jsem nevinný.
Dokažte to!
Změnit některý z trilionu zákonů je až příliš snadné, a nikdo si toho ani nevšimne, protože socialistické paragrafování a normování úplně všeho zamezuje tomu, aby si slušný, „zákonů dbalý“ člověk vůbec všechny přečetl.
Ale ústavu jen tak měnit nelze, takže je aspoň nějakou zárukou; něčím, o co se dá opřít. Naše ústava popravdě není nic moc, pár změn by neškodilo, ale na presumpci neviny si nesmíme nechat šáhnout. Takže, milí ministři a další politici, dokažte, že to s dodržováním ústavy myslíte vážně.
