Myslitelé z odborů a Ministerstva práce a sociálních věcí tvrdí, že „lidé by měli být spolu.“ A nepřímo říkají, že jste všichni tak blbí, že bez paragrafu zemřete sami někde v koutě.
Drzost socialistů překonává všechny hranice. Když si člověk pustí film 1984, celkem slušné zpracování stejnojmenné knihy, přestává pomalu vidět, co je na tom příběhu divného a netypického. Vždyť je to skoro normální odraz dnešní společnosti. Abych parafrázoval internetový vtip: Politici se spletli; 1984 má být odstrašující příklad, ale oni z toho udělali návod!
Teď paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD, jak jinak) ve spolupráci s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou navrhuje, aby se zaměstnancům pracujícím z domova – home office – nainstalovaly do domů kamery a obrazovky, skrz které budou úřady monitorovat, jak pracují, a ráno ze zdravotních důvodů korigovat společnou zdravotní rozcvičku.
To byl vtip, aby bylo jasno. Ale přiznejte se, kdo by se divil? Koho by taková zrůdná blbost ještě překvapila?
Realita je taková, že zmíněné duo chce rozšířit stávající dostačující (podle mého názoru tak jako tak nadbytečný, ale rozhodně dostačující) zákon o práci z domova, homeworkingu – zakomponovat do něj mimo jiné „část týkající se kontaktu s kolegy“. Citovaný článek z Hospodářských novin je tak nechutným výletem do socialistického smýšlení pana Středuly, že slabším povahám doporučím přeskočit následující odstavec.
„‚[…] Lidé by měli být spolu a vědět jeden o druhém,‘ vysvětluje předseda Českomoravské organizace odborových svazů Josef Středula.” […] ‚Osobně bych připustil práci doma jen u někoho, kdo má třeba nějaké problémy s pohyblivostí. Jinak preferuji, aby byli lidé společně v práci, aby mezi sebou klasicky komunikovali,‘ dodává Středula.“ Sociální inženýrství jak z učebnice. Arogantní snaha o řízení životů jiných lidí, protože já vím nejlíp, co je pro ně dobré.
Na tomto místě by se hodilo napsat něco nezdvořile posměvačného, například „naštěstí na tvým názoru nezáleží a všem je úplně jedno, co bys ‚připustil‘“. Jenže to nejde, protože na názoru pana Středuly záleží! Socialistické ministerstvo se ho chytá a návrh je na světě. Místo aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli, místo aby si každý pracoval, za jakých podmínek uzná za vhodné (třeba na živnosťák, ve švarcsystému, po čemž já toužím, ale legálně to nejde), vymýšlí socialisté další zbytečné regulace.
Ty navíc samozřejmě nic nevyřeší. Nic se nezmění, ničeho se nedosáhne. Ti, kteří chtějí pracovat z domova (třeba já), budou pracovat úplně stejně, a ti, kteří preferují kancelář, budou pracovat v kanceláři. Žádné problémy s tímto systémem nejsou, nikdo netrpí, nikdo neumírá osamělý v koutě, v slzách a depresích z nedostatku kontaktu s kolegy.
A já se ptám: Paní Marksová, pane Středulo, čistíte si zuby? Sprchujete se? Předpokládám, že ne, protože na to nejsou žádné normy, a socialista (nedejbože odborář) si bez paragrafů ani nenamaže chleba s máslem. Nebo roztíratelným tukem rostlinného původu.
Já dělám z domova už roky. Byl jsem před tejdnem na pivu s kámošema, s holkou v kině, na obědě se šéfem (jako externista), na poradě s druhým „šéfem“ (tedy s klientem, anžto jsem OSVČ parazit), a zvládl jsem to všechno i bez normy a směrnice. V pátek se mi nikam nechtělo, tak jsem si pustil seriál, jel na nákup, protože v neděli je zavřeno, že jo, a teď bych měl pracovat, kdybych necítil potřebu napsat tohle. V týdnu mám naplánovanej výlet do přírody. Obejdu se bez vás a vašeho sociálního inženýrství, protože já sám vím nejlíp, co chci, kdy chci a s kým chci.
Ale mimochodem, některé záležitosti už právně upravené jsou, tak byste toho měli využít – třeba rezignace. Horší vládu jsme ještě neměli!
